Wilde Hölle Saské Švýcarsko

5/5 - (2 votes)

Wilde Hölle: Divoké dobrodružství v srdci Saského Švýcarska

Wilde Hölle (v překladu Divoké peklo) je jeden z nejúžasnějších a nejnavštěvovanějších turistických skalních výstupů v Saském Švýcarsku. Její název přesně vystihuje charakter místa – jde o těžko přístupnou, divokou skalní krajinu, kterou dnes můžeš bezpečně prozkoumat jen díky soustavě žebříků, kramlí a vytesaných úchytů.

Tady jméno nelže: cesta stoupá strmě vzhůru, je úzká a vede přes kořeny a kameny. Wilde Hölle patří k těm vzácným místům, kterými člověk jen neprojde, ale kde se musí zastavit a nechat na sebe působit majestátnost okolí. Zapomeň na široké lesní cesty; tohle je jeden ze spektakulárních „steigů“ (strmých stezek), kterými je Labský pískovec proslulý.

Tato rokle spojuje dolní a horní promenádu skalního masivu Affensteine nedaleko Bad Schandau. Na několika místech budeš muset zapojit i ruce. Železné kramle a stupy ti pomohou překonat strmé skalní stupně v úzkých, vlhkých a mechem porostlých štěrbinách. Spodní část rokle, zvaná „Kleines Bauerloch“, vede po kořenech a balvanech – původní dřevěné žebříky zde byly časem nahrazeny robustními kovovými prvky.

Jak se k Wilde Hölle dostaneš?

Nejrychlejší přístup vede z údolí Kirnitzschtal. Po pohodové procházce údolím „Nasser Grund“ se krajina začne měnit a obklopí tě úzké, sytě zelené skalní stěny. Samotný průchod „Peklem“ trvá zhruba 20 až 30 minut čistého lezení a šplhání. Jakmile výstup zvládneš, budeš odměněn fantastickým výhledem: cesta pokračuje přímo na Carolafelsen, jeden z nejlepších vyhlídkových bodů s výhledem na Schrammsteine a Falkenstein.

Je Wilde Hölle ferrata?

Často se setkáš s názorem, že Wilde Hölle je ferrata (Klettersteig). To je ale omyl. Technicky vzato jde o náročnou vysokohorskou turistiku, nikoliv o lezeckou zajištěnou cestu. Na rozdíl od ferrat zde nenajdeš průběžné jistící ocelové lano. Použití ferratového setu je zde zbytečné, a dokonce by ti při pohybu spíše překáželo.

Klíčem k úspěchu je zde jistý krok, soustředění a soulad s terénem. Cesta se klikatí serpentinami přes mokré kameny, kořeny a bizarní skalní útvary s malými jeskyněmi a převisy. Terén je tak rozmanitý, že se nebudeš nudit ani vteřinu – za každým rohem se otevírá nový obraz: mechem obrostlé stěny, skalní kotle a zvuky kapající vody.

Praktický tip: Zejména v horkých letních dnech je v rokli příjemný chládek. V hlubokých pasážích se drží vlhkost a vzduch je tam svěží jako v přirozené klimatizaci. Pokud máš z obtížnosti obavy, doporučuji jít Wilde Hölle směrem nahoru (odspodu). Je to tak mnohem snazší a bezpečnější než tudy sestupovat dolů.

Porovnání obtížnosti: Jak těžké je „Peklo“?

Wilde Hölle se v rámci saských stezek řadí do střední kategorie. Pro lepší představu:

  • Oproti Heilige Stiege: Je Wilde Hölle o něco těžší. Svaté schody (Heilige Stiege) vedou převážně po pohodlných železných žebřících, zatímco zde musíš více využívat přirozené skalní stupně a zapojit tělo. –> Heilige Stiege
  • Oproti Häntzschelstiege: Je Wilde Hölle výrazně lehčí. Häntzschelstiege je skutečná ferrata s exponovanými úseky, která není pro lidi se závratěmi. Wilde Hölle se drží více při zemi a nepůsobí tak „vzdušně“.
  • Oproti Rübezahlstiege: Je Wilde Hölle znatelně jednodušší. Rübezahlstiege je považována za nejtěžší v celém pohoří a vyžaduje už skutečné lezecké zkušenosti. Wilde Hölle zůstává v kategorii náročné turistiky.

Ideální kombinace tras

Wilde Hölle je ideální propojit s dalšími skvosty Affensteine. Nejlepší je zaparkovat v Beuthenfallu nebo u Nassgrundu. Pokud využiješ historickou tramvaj Kirnitzschtalbahn, vystup na zastávce Beuthenfall.

Oblíbený okruh mnoha turistů vypadá takto: výstup nahoru přes ferratu Häntzschelstiege (pro dobrodruhy) a následný návrat (sestup) nebo pokračování přes Wilde Hölle k vyhlídce Carolafelsen. Odtud se můžeš vydat dál k jeskyni Idagrotte nebo k vrcholu Kleiner Winterberg.

Moje osobní shrnutí: Stojí Wilde Hölle za to?

Rozhodně ano! Pokud máš alespoň základní kondici a chceš zažít tu divočejší tvář Saského Švýcarska, budeš nadšený. Tato rokle nabízí víc než jen cestu z bodu A do bodu B – vtáhne tě do pravěkého světa pískovců, mechu a ticha.

Není to sice cesta pro úplné začátečníky, ale pro zkušenější turisty je to čistá radost. Jen pozor na počasí – za mokra pískovec a železné prvky kloužou. V hlavní sezóně a o víkendech tu bývá hodně plno, takže pokud můžeš, vyraz ve všední den brzy ráno nebo později odpoledne. Ten klid v „Pekle“ za to ranní vstávání stojí.

Užitečné odkazy pro tvou cestu:

Přejít nahoru